Jak vybrat trekové hole
V článku níže najdete rady a tipy pro správný výběr trekových holí. Proč byste si měli pořídit trekové hůlky? Čtěte dál!
Mezi hlavní výhody patří tlumení nárazů na klouby dolních končetin, kyčelní klouby a páteř a to zejména při sestupech. V literatuře se uvádí, že při správném použití jsou teleskopické hůlky v průběhu dlouhé tůry schopny odlehčit kolena od váhy až 250 tun. Co se rozumí pod správným použitím bude vysvětleno níže. Podle Lékařské komise UIAA jsou hůlky schopné odebrat v průběhu jedné hodiny chůze nohám a zádům zatížení několika tun, jsou-li splněné některé podmínky jako např. nasazení hůlek v páru, rukověť efektivně podporující ruku při jejím zatížení a jejich nasazování co nejblíže k momentálnímu těžišti těla. Při výstupech poskytují dobrou oporu, umožňují optimální dýchání a určují přijatelný rytmus chůze. Celkově zvyšují stabilitu, zvláště pak při nošení těžkých batohů, v mokrém terénu, na sněhových a zamrzlých plochách, při přecházení vodních toků atp. Na ledovcích je nutné zvážit včasné nasazení vhodnějšího prostředku pro postup - cepínu. Je třeba říci, že hůlky nejsou žádným “spásným” prostředkem a neposkytnou méně trénovanému člověku “zázračnou sílu”, ale jejich vhodné užití dokáže účelně šetřit tělo a zlepšit komfort chůze. Pokud byste měli přece jenom pocit že jsou Vám na obtíž a nejsou vhodné pro postup tím, kterým terénem, lze je vždy jednoduše umístit na batoh a volit jiné způsoby.
Existují ale samozřejmě i argumenty proti. Při nesprávném umísťování hůlek daleko od těžiště těla hrozí ztráta rovnováhy s následným pádem. Neustálé používání hůlek může vést ke zhoršování smyslu pro rovnováhu. Stálé používání hůlek “za každou cenu” a tím absence volných rukou hrozí pádem s nebezpečnými následky.
Konstrukce holí
Teleskopické hůlky pro turistiku tvoří speciální sortiment a odlišují se od ostatních hůlek (např. pro běžkařské použití apod). Samozřejmě se nevylučuje použití i “neturistických” hůlek, zejména při delších trekkingových pochodech v rovinatých oblastech, spíše však jako nouzová možnost (z důvodu nesplnění mnoha funkčních kritérií). Na trhu jsou k dostání v zásadě dva druhy hůlek - dvoudílné a třídílné. Obecně platí že třídílné hůlky bývají skladnější, ovšem na úkor většího počtu “kritických” míst (stahovací mechanismy apod.). Rozsah nastavení bývá od cca 60 do 145 cm. S popisem vlastní konstrukce začneme odshora u rukojetí.
Rukojeť
Rukojeti by měli být anatomicky tvarované s nastavitelnými poutky. Uvádí se, že horní část rukojeti by měla mít ve vodorovném řezu plochu alespoň 25cm2, aby při případném pádu na hůl nemohl její konec proniknout do oční dutiny. Použité materiály jsou zde zejména umělá hmota, korek, kaučuk a různé směsi. Existují také hůlky které mají v rukojeti zabudován tlumící systém (různé hydraulické anti-schock systémy apod.) starající se o maximální odstranění bolestivého zatížení zápěstí a loktů zejména při sestupech. Mezi nejžádanější rukojeti však patří korkové. Ale i gumové, pokud jsou dobře vytvarované, mají své výhody. Plastové rukojeti jsou nejlevnější a nejméně vadí při chůzi v rukavicích. Prodloužená rukojeť nahrazuje v prudkých traverzech nastavitelný systém – můžete si kdykoliv přehmátnout a hůlku si tak rychle zkrátit. Také řemínky mohou být propracované. Nové systémy zaručují snadné nastavění jejich délky a dokonce i samovolné uvolnění v případě pádu
Trubky
U trojdílných hůlek jsou první dvě (odshora) trubky rovné a třetí díl (spodní) je kónického tvaru. Je důležité aby tento třetí díl byl vždy vytažen na maximální délku a potřebná délka celé hůlky se nastavovala na úrovni prvního a druhého dílu (na horním konci). Není-li tomu tak , často dochází k uvolňování středního dílu hůlky! V současnosti se jako zpevňovací systém nejvíce osvědčuje "otočný-šroubovací" mechanismus fungující na principu expanzního kónusu uvnitř hole. Materiálem pro výrobu trubek bývá různě legovaný hliník (dural) používaný při výrobě letadel, u špičkových hůlek jsou to již dnes o mnoho lehčí a pevnější uhlíková vlákna. Trubky se ještě povrchově upravují a to buď pískováním, eloxováním, nebo lakováním které ovšem nedosahuje valných kvalit ani životnosti.
Talíř
Dobré hůlky by měly umožňovat snadnou výměnu vhodných kroužků (talířů) - na sníh (velký průměr), trekové, či jejich úplné odstranění. Talíř by měl být nejlépe výkyvný nebo dostatečně pružný aby ve firnovém svahu umožňoval řádné zabodnutí hole. Talířky ve tvaru vločky jsou určené na sníh, velké a pevné na měkké, bahnité podloží.
Hrot
Posledním článkem je samotný hrot hůlky. Hůlky se většinou prodávají s lvalitními vidiovými nebo karbidovými hroty, s možností výměny. Jen u levnějších holí se dále používají ocelové, které nejsou určené na náročný trekking. Pro chůzi po tvrdém povrchu je příjemné na hrot nasadit gumový nástavec.
Použití a výběr
Nejlepšího odlehčení dolních končetin se dosáhne současným použitím obou hůlek. Délku hůlek je nutno zvolit tak, aby bylo možno jít s pažemi ohnutými v lokti (nejlepší přenos síly). Na skalnatém podkladu, nebo v terénu s velkými kameny jsou hůlky spíše na obtíž a je lépe je nepoužívat (hůlky v tomto případě raději uchopíme jednou rukou v těžišti a druhou máme připravenou pro případ potřeby opory). V našich obchodech existuje poměrně dobrý výběr hůlek a tak lze bez problému zakoupit modely od těch levnějších a "jednodušších", až po ty dražší, technicky propracované s mnoha detaily navíc. To, které budou pro Vás nejvhodnější si budete muset zvážit sami, závisí jistě na mnoha faktorech a nezapomeňte také na to, jak často a kde je budete používat.
Údržba, problémy a postřehy z praxe
O hůlky je potřeba se starat, jinak s nimi budete mít zbytečné problémy a komplikace. Jelikož se u teleskopických holí jedná o mechanismus který je náchylný na zanášení všelijakých nečistot a vlastní materiál je namáhán nejen mechanicky ale také chemicky vlivem prostředí, je třeba o hůlky pečovat nejen po akci ale lépe i v průběhu akce, zvláště je-li dlouhodobá, nebo náročná svým prostředím. Odolnost hůlek, ať již mechanická, nebo vůči prostředí je samozřejmě závislá na kvalitě jejich provedení a povrchovém ošetření vlastního materiálu. I dobře ošetřený, eloxovaný, lakovaný nebo pískovaný dural může po určité době trpět. Do hůlek většinou proniká vlhkost a zatéká voda a na vnitřním povrchu jednotlivých segmentů často dochází k oxidaci materiálu. V praxi se to nejčastěji projeví bílým práškovitým filmem uvnitř segmentů (trubek) vlastní hole. Pokud věc necháme být, teleskopický mechanismus hůlek časem mnohem hůře pracuje, nebo dokonce nepracuje vůbec, nehledě na zamrzání jednotlivých segmentů v zimních obdobích. V terénu, daleko od jakýchkoliv vhodných nástrojů na opravu, to může být velmi iritující a nemilé. Proto platí sušit, sušit a znovu sušit, jakmile k tomu máme vhodnou příležitost, po akci každopádně, během akce to bude jen k dobru. Po akci hůlky rozebereme, vytřeme a vysušíme do sucha. Údržbu můžeme vylepšit tím že vnitřek hůlek nějakým vhodným přípravkem ošetříme (zabránění oxidace a zlepšení funkčnosti). Zde se ukazuje, že například přípravky na bázi oleje nebo silikonu nemusí být tím pravým ořechovým, neboť nám snižují tření a zvyšují pravděpodobnost samovolného zasunutí segmentu během akce. Lépe uspět bychom mohli s nanesením a rozetřením voskového filmu. Ještě snad k mechanickému namáhání. Hůlky v dobrém technickém stavu si nechají líbit velmi mnoho. Lehce vydrží značný nápor, pružně a vratně se prohnou bez jakékoliv deformace. Pozor však ale na možnost nalomení o hranu při pákovém namáhání! Stačí když vám konec jedné z hůlek na horském chodníku "zmizí" zčásti mezi kameny a vy se o tuto hůlku vytrženi z rovnováhy opřete více z boku než shora. Hůlku pak lehce ohnete, nebo zlomíte, jako by to bylo párátko. Pokud nosíte hole upevněné na batohu, snažte se jimi neohrožovat své okolí.
Další využití trekových holí
Trekové hole nemusíte nutně použít jen jako oporu při svých túrách. Velmi dobře se hůlky hodí i k jiným účelům. Například dvě trekové hole můžete využít jako tyčky mezi které natáhnete provázek a pohodlně si na sluníčku necháte oschnout oblečení, které vám v nepřízni počasí promoklo skrz na skrz. V nouzi poznáte přítele a takovým přítelem mohou být i trekové hole mezi které natáhnete plachtu a vyrobíte si v případě potřeby jednoduchá nosítka. Trekové hole Vám také pomohou určit hloubku potoka, měkkost terému, stabilitu kamenů na cestě atd atd. Při zranění můžeme konstrukci trekových holí využít jako provizorní dlahu pro zafixování postižené končetiny a poskytnout tak zraněnému či sobě rychlou lékařskou pomoc v místě kde jinou vhodnou tyč nebo větev nenajdete.
Použité informace byly převzaty ze serveru Svět outdooru (www.svetoutdooru.cz)
Informace pro Vás
.png)
